Lotr

Milá Blanco,
bylo mi ctí být letos Tvým Ježíškem. Nejsem si jistá, jestli jsem se trefila do tvého přání, tématu a vkusu. Doufám, že alespoň trochu ano, i když se v dárečku nevyskytuje ani jeden živý lev nebo lvice. Přeji krásné Vánoce!
Aries děkuji za konzultaci místně i časově vhodných svátků, byť jsem se o vybraný svátek nakonec skoro ani neotřela. V povídce není ublíženo žádné osobě ani lodičce a zvířátkům jenom malinko.
Frances rázovala ulicí k přístavu. Město bylo rozpálené letním sluncem a čpělo směsí vůní pokrmů a pachem koňského potu a hnoje. Mezi bíle omítnutými domky se třepotaly pestrobarevné fáborky. Dámy ve svátečních šatech korzovaly v doprovodu kavalírů. Stánkaři lákali ke koupi nejrůznějšího zboží. Kolem se hemžily houfy otrhaných dětí. Natahovaly hubené ručky a žebraly tu o drobty z koláče tu o skrojek sýra. Za patami se jim táhli toulaví psi. Bohatství i bída přístavního města kypěly chytanou slavností.
Frances se prodírala mumrajem s lety získanou lhostejností. Náhle se však ozvalo praskání dřeva a rozzuřený výkřik. Dav na okamžik strnul. Frances se zastavila a ohlédla se po zvuku.
Na rohu ulice stál na půl zborcený stánek uzenáře. Snad věkem snad námahou konstrukce nevydržela, a kdyby se neopřela o zeď domu, jistě by se poroučela k zemi. Zatímco vytáhlý pomocník sbíral rozsypané klobásky a kusy uzené šunky, starý uzenář odháněl hladové psy, kteří zvětřili svou šanci na kus žvance.
„Zloději prašivý!“ hartusil uzenář. „Zpřerážím vám hřbet!“
Většině čtyřnohých tuláků stačil jeho křik, aby stáhli ohony mezi zadní běhy a odplížili se. Ti odvážnější si vysloužili kopanec, než s kňučením odtáhli. Jednoho však ani rány neodradily. Nebyl velký ale obratný. Kroužil kolem zbořeného stánku, zdatně uhýbal před kopanci a snažil se dostat k některému z lákavých soust.
Frances ten psík svou urputností zaujal. Začala se prodírat ke stánku.
Už se zdálo, že čtyřnohý zlodějíček uspěje. Prosmýkl se kolem uzenářova pomocníka jako had, popadl kus šunky, když ho za hřbet popadla svalnatá tlapa.
„A mám tě, ty mizero!“ zaburácel uzenář. Popadl kus dřeva a rozpřáhl se. Psík ohrnul pysky. Hřbet se mu ježil, ale ocas měl stažený. První rána ho zasáhla do plece. Zuřivě se po dřevě ohnal, ale zuby cvakly na prázdno. Uzenář se chystal k další ráně.
„Nechte toho!“
„Co!? Kdo!?“
Uzenář se rozhlédl, kdo ho vyrušil.
Frances odstrčila jednoho z čumilů a vystoupila z davu.
„Já. A povídám vám, nechte toho psa.“
Uzenář stále svírající zmítající se zvíře po ní šlehl zlostným pohledem.
„A co je vám po tom!? Je to jen pes,“ utrhl se.
„Je to můj pes,“ odpověděla Frances klidně.
Uzenář se zachechtal.
„To vyprávějte holubům, mladej pane. Od kdy oficíři v parádní uniformě s sebou tahaj prašivý vořechy.“
„Je to můj pes. Tak ho koukejte pustit,“ stála si na svém Frances.
„Když je to váš pes, mladej pane, tak mi zaplatíte škodu.“
Ve tváři se mu objevil vítězoslavný úšklebek.
Frances zalovila v kapse a vytáhla drobnou minci.
„Tady. A teď pusťte mého psa.“
„Ale...“
„Ukradl šunku. Dostal jste zaplaceno za šunku,“ přerušila ho rázně.
„K čertu s vámi i s tím čoklem,“ odplivl si uzenář, ale psa pustil.
Psík, místo aby vzal nohy na ramena, jen odkulhal stranou a vychytralýma očima Frances sledoval. Ta věnovala uzenáři ledabylou úklonu, sebrala ze země ukradený kus šunky a měla se k odchodu. Než se ztratila v houfu přihlížejících, ještě na psa mlaskla. Vořech chvíli nejistě přešlapoval, ale na konec se pustil za ní. Držel se v uctivé vzdálenosti, neztratil ji však ani na okamžik z očí.
Frances mířila k nábřeží bočními ulicemi, aby se vyhnula slavnostnímu průvodu, který ohlašovalo vzdálené bubnování a cinkání koňských postrojů.
Teprve na nábřeží se zastavila a ohlédla se po svém stínu. Psík stál opodál. Ocas měl volně svěšený. Pravou přední packu držel skrčenou. Čenichem čile nasával vzduch prosycený zápachem soli a hnijících ryb. Střapatýma ušima nejistě stříhal. Frances odkrojila kus šunky a hodila mu ji. Zhltl ji, ani nekousal. Druhý kousek mu nabídla z ruky. Váhavě se přiblížil, očichal ji a pak po nabízeném soustu opatrně chňapl.
„Kuráž máš. S krysama si poradíš. Tu šunku si odpracuješ, lotře.“
Jméno už mu zůstalo.