Jsem strom

Nejsem žádná květinka.
Jsem strom.
Podepírám nebe a nahrazuji vzduchem zatuchlé ticho pokoje, kterým ho zaplňuješ, jen aby v něm něco bylo.
Šustím svými listy v dny, kdy máš pocit, že už ani tepot tvého srdce není dostatečně hlasitý a tvá existence je pouhým snem. Ale nesníš.
Stíním. Aby tě žár světa nesežehl.
Nesetneš můj kmen, ale ani nezaleješ mé žíznivé srdce.
Jen pomalu drtíš okvětní lístky v dlani.
Květy jsou však pouhou částečkou mne. Uvnitř je mnohem víc. To, co nemáš odvahu hledat.
Proto padám k zemi dobrovolně.
Přetvářím se.
V jiné podobě posloužím někomu, kdo mou podporu ocení.