Rukojmí

Říká se, že nejsilnějším spouštěčem vzpomínky je vůně. Jestli to znamená, že si při sebemenším závanu mojí kolínský bude už nadosmrti vybavovat tohleto, lituju ho předem. Drží se jako klíště. Oči má křečovitě zavřený. Špička jeho polobotky zlehka zavadí o moji. Je to jako tanec. Na parketu úzkým sotva tři centimetry. Miluju osvobozovat rukojmí. Zvlášť v podobných případech.
V propasti pod námi je Praha; nejkrásnější město Evropy. Ne, že by si Q ten výhled nějak zvlášť vychutnával.
„Klídek,“ poplácám hubený záda a druhou rukou překontroluju jištění. „Brzy jsme dole.“
Lano zasviští.
„007? Nenávidím vás.“
No jo. Někdy se prostě nezavděčíte.