Tak dlouho!

Brumbál unaveně složil hlavu do dlaní. Na stole se povalovala hromada svitků, polámaných brků a několik obrovských krabic s citronovými bonbony. Vznášel se nad křeslem a už po milionté uvažoval o tom, proč se tehdy, když ho Severus na jeho vlastní přání zabil, nerozhodl jít dál. Chtěl přece poznat to úžasné dobrodružství, kterým byla smrt, ne? Tak proč se jeho duše na poslední chvíli zasekla? To touha po posledním citronovém bonbonu byla tak silná, že překonala i touhu po poznání dalšího mezníku.
Znovu neúspěšně zkoušel vzít do nehmotných prstů lepkavý bonbon. Měl takovou chuť! 320 let je vážně dlouhá doba…