Úlovek

„Ty vole, tomu neuvěříš,“ šeptal do telefonu. „Nabalil jsem úžasnou buchtu. Fakt nekecám, je to kus. A šla skoro zadarmo! Jen dvě skleničky vína, prostě levná kořist.“
„Co to, že mě necháváš čekat?“ ozval se z ložnice ženský hlas.
„Už jdu,“ odpověděl, rychle zavěsil a vstoupil do dveří.
Než se stihl rozhoukat, ležel na posteli a ona se nad ním skláněla.
„Tak levná kořist?“ zapředla.
„Eeee… Tys mě slyšela? To, ne že bych, víš to…“
„Klid, vždyť je to pravda. V jedné věci ses ale zmýlil.“
„V jaké?“
Její úsměv odhalil dlouhé bíle špičáky.
„V tom, kdo je tady kořist.“