S trikolorou na věčné časy

Přemýšlela jsem, jestli si koupit vlajku. Nikdy jsem jí neměla a od pokladny na mě zírala ve všech velikostech. Blíží se čas, kdy bude potřeba stát se součástí národa. Kdy ta podivná entita vstane z popela a reinkarnuje se někam do českých hranic. K obrazovkám. Na náměstí. Kdy posbíráme ztracenou národní hrdost. Kdy v nás ožije národní hrdost, jedna společná myšlenka, jedna společná touha, kdy se země zbarví trikolorou, kdy oprášíme aspoň první sloku hymny. Ještě že ten hokej máme. Aspoň nebudeme myslet na to, že zrovna v tu dobu v Rusku někdo za naší zemi „boduje“. A dává vlastňáka.