Serenáda II

Žila panna v Tirionu,
láskou jsem k ní zahořel,
matička má hned se táže:
„Synu, ty jsi ochořel?“
Zamilován rozhod' jsem se
naprosto se znemožnit,
harfu sebrat, píseň složit,
vyjádřit té dívce cit.
Pod balkónem panny oné
svoje srdce dávám v risk,
zjevila se, promluvila:
„Idiote, drž už pysk!“
Druhého dne pěju sladce,
struny znějí dojemně,
tu květináč zhůry přilít,
padl rovnou vedle mě.
Do třetice, jak se říká,
vše je dobré zkusiti,
kdybych věděl, co mě čeká,
více budu mysliti.
Přes náměstí, přes polnosti
prchám, hra je prohraná,
za mnou se psí smečka žene,
na stopě je od rána.