O dýmkovém koření

"Mithrandire?"
"Hmmm."
Podrážděné zamručení znamenalo, že čaroděj nechce být rušen, ale tak dobře ho ještě neznal.
"Co to píšete?"
Ticho.
"Omlouvám se, jestli jsem... O dýmkovém koření?"
Mohl by ho odbýt. Říct, ať nestrká nos do cizích věcí. Koneckonců byl takový.
Pak si ale vzpomněl, kdo ten chlapec je. Stačil jeden pohled do očí.
"Dýmkové koření," řekl vážně, "je nesmírně důležitá věc, když si chce jeden vzpomenout. Nebo na chvíli zapomenout. Nebo obojí naráz."
Estel se zasmál. "Už vám někdy řekli, že mluvíte v hádankách?"
Ale vzpomněl si na to ještě tisíckrát.
Obzvlášť teď, v Lórienu, na to myslel často.