Včera se nic významného nestalo

Beru tě za ruku.
Usmíváš se. Připomínáš mi Nový rok 2000. Tvé vlasy jsou delší a světlejší, v tvých očích je stín, který má jméno William a který nikdy nezmizí, ale ten úsměv je stejný jako tehdy.
Jsme tady a jsme tady spolu.
Na hodinách naskočila minuta po půlnoci, 23. 12. 2012.
Pravda je tam venku - a stejně tak lži, řeklas mi jednou. Nevěděl jsem, kde lež hraničí s pravdou, kde krutost pravdy činí z naděje pošetilost.
Nevím to ani teď. Jediné hranice, které mi nejsou neznámé, jsou ty naše - dokud žijeme, dokud jsme spolu, tak nemáme žádné.
Pořád věřím.