Zelená léta

Nora se se starým přítelem z dob absintových potkala ve vstupní hale. Právě odkládal kabát. Pod ním měl skandálně zelené tvídové sako.
„Navrátil!“ roztáhla tvář do širokého úsměvu.
„Sternová,“ usmál se a pevně ji sevřel v objetí. Bylo to, jako by byli zpátky tam, kde se před skoro dvaceti lety rozloučili.
„Vypadáš dobře,“ vydala soud, když si ho znovu mohla prohlédnout z odstupu. „Teď mi řekni, jak jsem vůbec nezestárla, nebo udělám žárlivou scénu.“
Zasmál se. Než se ale dostal k odpovědi, ze salónu vedle se ozvala rána a zvuk tříštícího se skla. Vyměnili si jediný pohled a vpadli dovnitř.