Jak to krájíš?

“Co to děláš?” nevěřícně se mě ptá Iva.
Vzhlédnu od prkénka a podívám se na ni, jestli to je nějaký test. Vypadá ustaraně. Není to legrace.
“Ehm, krájím cibuli,” komentuji zjevné.
“No ale jak?”
“Normálně? Jak mě to naučili?”
Přichází Kuša.
Hledám podporu: “Že je tohle normální způsob, jak krájet cibuli?”
Ukazuju, jak nejprve překrojím cibuli napůl, tu půlku pak v horizontální rovině dvakrát, potom na menší části vertikálně a nakonec na to kolmo krájím malé kostičky.
Kuša se začíná smát. “Proč to děláš takhle?”
Teatrálně odhazuju nůž. “No dobře, tak já tady vůbec nemusím být, dokrájejte si to samy!”