Původně jsem myslela, že nenapíšu nic. Ale pak jsem si na A2larmu přečetla tento článek a nějak se to napsalo skoro samo. O tom, čím se drabble zabývá, přemýšlím už docela dlouhou dobu. Článek byl jen katalyzátor.
Zmínky o vrazích a činech, které páchali. Není to explicitní.
Je monstrum, říká se mu tak. Někteří byli chlapci, sotva vyrostli z dětských střevíců.
„Byl to fakt fešák. Podívejte se na na náš Instagram, pak vám tam hodíme fotku!”
Terorista. Má na rukou krev několika desítek lidí. Ti, kteří přežili, jsou poznamenáni dodnes.
„To se nedivím, že s ním ty holky jely, koukněte na něj.”
Pět zavraždil a další znásilnil. Ani slza neukápne. Ale u jeho popravy náhle cítíme lítost.
Kdo jsou oni, víme. Známe jejich jména. Fascinují nás. Točíme seriály, posloucháme vyprávění, hltáme příběhy. Jsou to hrůzostrašné celebrity.
Ale co ti, kteří se stali jejich oběťmi? Co jejich jména?
Tesat. Nebo aspoň vytisknout
Apatyka
Tesat. Nebo aspoň vytisknout a vyvěsit na každou stanici MHD hned vedle jízdního řádu, ať si to přečtou všichni.
Děsivě kruté...
petrs01
a pravdivé. Fascinace zlem... čím víc lidí zabiješ, čím krutěji to uděláš, tím větší máš šanci, že o tobě natočí film.
Jenomže kolik lidí by přišlo na film o spokojeném životě, kde se nikomu nestalo nic horšího než že spadnul z kola nebo se na chvíli nešťastně zamiloval?
A ne, lítost nad popravou teda necítím, snad jen lítost že ho nechytili dřív. Častěji ovšem lítost nad směšnou délkou trestů, nad směšností samotného potrestání...
Tohle je docela hrozné a
Esclarte
Tohle je docela hrozné a bohužel to tak bylo asi vždycky, teď asi tím spíš. Taková ta fascinace zlem a zvrácená estetika. Konecknců oběť není zajímavá, zato vrah... No, výstižně, dobře napsané.
V tomto drabblu nevidím téma,
Kontroloři drabblů
V tomto drabblu nevidím téma, pokud za něj chceš dostat bod, pošli vysvětlení a odkaz na toto drabble na mail sos.hp.ff@gmail.com. Do předmětu zprávy prosím uveď: Oprava tématu č. 24
Děkuji za všechny komentáře.
Evangelista biolog
Děkuji za všechny komentáře. Ještě chci dodat, že sama miluju detektivky a jednu dobu jsem se v true crime hodně vyžívala. Ale posunula jsem se a chápu teď širší souvislosti. Takže nechci znít jako pokrytec a přehnaně moralizovat. Je v tom i jistá sebekritika.