Splátka za věrnost

Byla tím nejkrásnějším stvořením na světě.
Pohybovala se jako labuť a v jejích hnědých očích by se člověk utopil. Naslouchala všem jeho steskům, utíkal k ní, když bylo nejhůř, svěřoval jí každé trápení, znala jeho duši. Jí jediné věřil, že ho nezradí, u dvora plného nebezpečných intrik představovala jeho klidný přístav. Matka ho škádlívala, že je jeho jedinou láskou.
„Vrátíš se na pláně,“ zašeptal Fanred klisně a zapletl prsty do její hřívy. „Kdoví, co by se s tebou stalo, kdybys šla se mnou do armády. Byla jsi moje jediná bezpečná známost tolik let, teď se musím postarat já o tebe.“