Piknik u cesty

„Já píšu strašně profesorsky,“ poposedl jsem si na trávě.
„Ále hovno, ty píšeš brakově a poeticky, ...“ podal mi Macecha brčko.
Příjemně jsem si potáhl.
„Posratá senilita,“ pronesla Nina. Ležela vedle nás a mhouřila oči před sluncem. Nina už byla v rauši. Ale zasloužila si to. Kdo si dokáže představit přepracovanost sester na následné péči?
Slnko jí opalovalo odhalená lýtka a paže.
Okna kláštera za námi jakoby ji pozorovala.

„Nevrátí se,“ tiše zanotovala Nina.
„Nevrátí se,“ přidali jsme se k jejímu nápěvu.
„Tak — je — to!“ dokončili jsme společně.

Přetáhnul jsem bílou kapuci, do čela stáhnul štít a nandal respirátor.

Přestávka končila.