Živoucí paměť

Přišla jsem na začátku.
Až odejdu, bude konec.
Viděla jsem všechno, co kdy stálo za vidění.
Viděla jsem všechno, před čím se zavírají oči.
Nechala jsem lesy vyrůst.
A strhla jsem staleté stromy k zemi.
Zvali jste mě do svých domovů, lákali mě na svá pole.
A ronili jste hořké slzy, když jsem přispěchala.
Prošla jsem městy, která mě sice přivinula do své náruče, ale rychle mě odstrčila pryč.
Spočinula jsem v oceánech hlazená na hladině tisícem slunečních odlesků.
Potkala jsem všechny, kdo žili.
Oplakala všechny, kdo zemřeli.
Patří mi všechny vzpomínky na zemi.
A proto mlčím.
Jsem voda.
Tichá.