O(d)puštění

"A proč jste to vlastně dělali, dědo?" ptala se mě ta malá a propichovala mě očičkama jako jehlami.
"Když to není tak jednoduché," vykrucoval jsem se. Znovu mě prošpikovala pohledem. Vydechl jsem a sklesl hlavu.
"Nechci ti to říkat. Jsi ještě malá a jsou věci, které bys o svém dědovi neměla vědět."
Přivinula se ke mně.
"Jenže já už nejsem hloupá, dědo," dostala mě. "Jsi můj dědeček, mám tě nejradši na celém světě. To nic nepřebije přeci."
"Nejsem na to hrdý. Byli jsme mladí a hloupí. Dodnes toho lituji."
"To je v pořádku, dědo," objala mě. "Už to bude dobré."