Láska, co všechny spojí

„Můj pane, princezna je připravená,“ s poklonou prohlásil arcivévoda Jiří. Panovník se hrubě zasmál a rozběhl se v plné plátové zbrani do kostela.
Spoutaná dívka plakala a u oltáře ji musel držet biřic.
„Zasměj se, má holubičko,“ zařval král.
„Co Bůh spojil, člověk nerozdělí,“ ozvalo se sálem po deseti minutách.
V noci si zacpávali dvořané uši, aby nemuseli slyšet nevěstino skučení. O půlnoci se ozvalo temné dunění. „To bude zemětřesení,“ mysleli si vesničané. Šlo ale o jezdeckou armádu, která se od hradu vydala rozdrtit odpůrce sňatku, zejména pak staršího bratra princezny.
„Zvykneš si,“ řekl ráno milovaný manžel. "Zrodila se říše."