Vzkaz

Další exorcismus, tentokrát po desítkách let. Kdysi jsem četla Bulyčovovu Alenku, kde se vyskytla tahle věta, která mě jako dítě zmátla a připadala mi děsně tajemná a poetická. Než mi to došlo.

Bez ohledu na vyznání tenhle dopis spal.

Nevyčkávej do svítání. Tenhle dopis spal.

Večerní oblaka sklouzla do obálky

– v oslnivé červeni tenhle dopis spal.

Ztracená slova bloumají mezi řádky

– v setmělých polích tenhle dopis spal.

Ozáří ho jako svíce bledá, plachá létavice,

když mihne se v dál. A tenhle dopis spal.

Šeptem opakuješ věty, co nezní správně.

Tajemství na jazyku. Ach, tenhle dopis spal.

Co zůstalo vyřčené jen ve snech?

V předivu tvých prstů tenhle dopis spal.

Na dně schránky, kterou příští měsíc zruší,

na tvém srdci jako kotě tenhle dopis spal.