Oh where, oh where can my baby be?

Vánoční nebe pomrkává hvězdami, pod stovkami párů bot to bíle křupe. Na peróně je rušno. Anežka pevně obejme Rinku, oči upřené na něj. Giulio neuhne. Pokusí se zhluboka nadechnout.

"Prostě nebuď pitomec," loučil se s ním Tonda. A tak to udělá. Bleskově, než si to stačí rozmyslet, se zmrzlými rty dotkne její tváře a do překvapených prstů jí vtiskne umolousanou pomačkanou báseň. Svoji první.

"Já... taky pro tebe něco mám."

Dobytčí vůz neodvolatelně kodrcá ztichlou krajinou na jihozápad. Drží plačící Rinku a v dlani svírá hladký říční oblázek. Když ho přitiskne k uchu, slyší vzdálené kostelní zvony a šumění peřejí.