Polibků není nikdy dost

Kulevra se brodila vodou a nacucané šaty za ní kreslily vlnovku.

„Na ssso čekáššš, žabášššku?” otočila se na prince. 

„Už skáču, měsíčku!”

„Tak ať to sssyčí! Op, op!”

Alberto přidřepnul a nervózně zakvákal. „Oops!” chytil se za pusu: „Veuillez m’ excuser, Vaše Užovkosti, pobyt v bažině leze na hlasivky.

Znuděně zívla. 

Při pohledu na široce otevřené růžové rty se roztřásl. 

„Kvák!” zakletý skokan vyskočil na balvan, soucitně se na prince zadíval a spolkl tučnou masařku.

Alberto se oblíznul. „Už nikdy!” rozklepala se mu brada. Ukázal na skokana: „Regarde, chérie! Ta čerstvá zeleň! Jazyk! Tvarovaná stehna! Nechtěla bys raději políbit jeho?”