Dáreček

Zahradou prostupoval puch spáleniny. Lípa se vznítila, vzplála vysokým oranžovým plamenem. Připomínala hranici. Vzduchem létaly jiskry a do trávy s rachotem dopadaly veliké ohořelé větve spolu se zbytky doutnajících křídel. 

Metoděj se narovnal. Usmál se, upravil límec uválené školní uniformy a smetl si z ramene popílek. Začal počítat. 

„Jedna, dvě, tři…“ rozesmál se nahlas. 

Roj prořídl. Nemohlo jich být víc než padesát. Vířily nocí a sametová křídla se jim chvěla. 

„Bojíte se?“ obrátil se k nim zády a vyrazil do tmy.

Můry ho následovaly. Poletovaly mu nad hlavou a opatrně si udržovaly bezpečnou vzdálenost.

Kráčel zahradou. Za ním vybuchovaly sny.