Obavy

Procházeli krajinou, kterou válka zle pošramotila. Teď tu ale byl klid. Ptáci zpívali, větřík teple vanul a slunce je laskalo zlatými paprsky. Januš vedl koně za uzdy, na jednom z nich seděla Anina. Pozorovali dceru, pobíhající kolem nich. Hrála si s Majou. Šťastné dítě. Šťastný pes.
„Co všechno dokáže?“ zeptal se tiše Januš.
Anina pokrčila rameny. „Netuším. Byla jsem dítě, když matka zemřela. Nevím, co uměla ona, jak mám vědět, co dokáže Meda?“
Januš stiskl rty.
„Mami!“ zaslechli volání. „Sem!“
S obavou v srdci obešli polozřícenou zídku.
Meda se šťastně usmívala uprostřed záhonu se zbytky cibule a řípy.
„Zásoby, mami!“