Žal potřebuje svědky

Seděl v prachu a popelu, rozbolavělý fyzicky, psychicky i duchovně.
Zpracovával nepochopitelné, vyrovnával se s nepřijatelným, procházel nepřekonatelným.
Jeho žena to měla prožívat podobně. Až na vlastní tělo, které zůstávalo bez poskvrny.
Snad to i myslela dobře, snad se jen utopila v hloubi vlastního žalu, tak, že na empatii nezbylo.
Jejím řešením bylo nakonec extrémní "zemři".
Jeho přátelé se snažili. Jen byli lepší mluvčí, než posluchači. Jejich rady, jejich napomenutí, jejich moudrost, i zdánlivá zbožnost tryskaly, jejich soucit smetla záplava slov, valící se z jejich vlastních úst.
On ale potřeboval, aby v jeho přítomnosti lidé společensky mlčeli - a mluvil Bůh.