Drugstore

Poslední pytle sem vodvez sám. Městečko vypadalo pod nánosem popela cize, jako nezavostřená fotka, silnice mi uhejbala. Sotva sem udržel auto rovně.
Vyjel po mě pes, co normálně chrápe před drugstorem. Uvnitř dusno, u pultu se sladkostma jedna z bejvalech Pastýřovejch ovcí. Když sem procházel kolem, zaťala mi prsty do nadloktí.
„Nepozdravíš kámošku, co se vrátila z vodmašťovny? Nemáš dávku? Aspoň jednu?“ „Vodvykačka moc nezabrala,“ odseknul sem.
„Tys byl vždycky sráč,“ řekla klidně. Najednou se vymrštila a vyjela mi nehtama po ksichtě.
Držel sem plyn u podlahy celou cestu zpátky.
Bledá v černym městě, vypadala ve zpětnym zrcátku jako smrt.