Buďte v klidu

Dívám se na zhruba čtyřicetiletou ženu s brýlemi, která sedí naproti mně a něco si zapisuje do malého květovaného sešítku.
Přemýšlím, jestli to bude právě ona, kdo mi konečně pomůže. Když tolik lidí před ní selhalo.
Vůbec mi nerozumějí.
Říkají, že musím lépe jíst. Víc spát. Jít si zaběhat.
Nestresovat se.
Prostě jen být v klidu.
Jenže nic z toho nezabírá.
Nepotřebuju jíst víc salátu nebo spát každý den osm hodin.
Potřebuju, aby v mojí hlavě bylo aspoň na chvilku ticho. Abych necítil tu nekonečnou prázdnotu.
“Dominiku, nepřemýšlel jste o nějakých relaxačních technikách? Třeba masáže, ty doporučuju, velmi pomáhají.”
Vzdychnu.