V jeskyních

Vešel jsem do jeskyně a oněměl úžasem nad nádhernou výzdobou. Tyhle reliéfy nemohla vytvořit příroda ani lidská ruka.
„No tak vejdi, když už jsi zde,“ ozval se odněkud nerudný hlas. „Náš král tě zve k procházce naším královstvím.“ Za chvilku stál vedle mě vousatý trpaslík, který byl mým průvodcem. To, co jsem viděl v podzemí, bylo prostě přenádherné. Z kamene vytesané nejjemněší tvary třpytící se v záři malachitu a křemene.
Asi se do těch míst už nevrátím. Celé tohle dobrodružství mi bude připomínat jen dar, který mi věnoval jeden z trpaslíků. Kamenná růže, která se stane navěky erbem našeho rodu.