Zavřete oči. Teď vám chvilku budu tykat.
Představ si, že jsi autor. Máš svůj počítač a možná malý zápisník, který nosíš po kapsách a ukládáš do něj své nápady. Vidíš ho? Má modré desky a rohy jsou už celé ošoupané.
Máš práci, která tě uživí. A docela i baví, ale ne tolik jako psaní. Před pár měsíci jsi napsala jeden příběh a uveřejnila ho. Víš, že není úplně nejlepší, ale je tvůj, takže ho máš ráda. Už jen proto, že dokazuje, kdo jsi (jsi autor). Visí na netu, lidé si ho čtou a píšou komentáře. A pak začnou psát glosy.
Něco k tématu, jedním z velkých (nebo alespoň hodně známých) zdrojů informací k respektující výchově je projekt Nevýchova. Nikdy jsem tomu nepropadla dost na to, abych si zaplatila jejich kurz, ale mají bezplatné webináře, které jsou vždy doplněny prožitkovým povídáním, kdy si máte představit, že jste malým dítětem trpícím pod výchovnými chybami rodičů. Máte mít zavřené oči a lektorka vám tyká.
A jo, lektorka s oblibou používá frázi "oči plný hlubokýho dětskýho smutku."
:D To je výborný. A smutný,
strigga
:D To je výborný. A smutný, glosy jsou zlo, soucítím s autorem! No a Nevýchova... já k tomu mám takovej ambivalentní vztah. Na jednu stranu mi to občas vážně pomůže podívat se na něco z jinýho úhlu. Na tu druhou mě vytáčí, že moje dítě jaksi obvykle nezapadá ani do jedné z těch škatulek, které se tam řeší :D a na to představování si se zavřenýma očima asi prostě nejsem ten správný typ, vždycky je mi u toho trapně a neumím to asi prožít tak, jak by si autorka představovala. :-)
Moje děti hlavně hned
Aveva
Já se u představování blbě
Julie
Já se u představování blbě hihňám. A moc se mi líbí, jak zcela bezostyšně jednou na první signální. To už dneska pořádně neumí ani v telenovelách.
Jinak jako mě se obecně myšlenky Nevýchovy líbí, ale přijde mi, že to šíleně ždímaj. Nemluvě o tom, že všechny ty jejich metody fungují pouze pokud rodič klidný a vyrovnaný. Když už se mi křičící dítě vzteky válí po zemi, tak jsem většinou ve stejném stavu.
Nevýchova to hlavně
Danae
Uvést teorii do praxe je
Aries
Uvést teorii do praxe je dobrá věc. Tak schválně, jestli to bude fungovat
www.vidouci.cz
Elluška
A proto je lepší poslat svou povídku třeba někam, kde ti dají konstruktivní zpětnou vazbu a nebudou si honit ego nějakými rádoby vtipnými řečičkami :) To přísahám. Zakázala jsem porotcům bejt sarkastický už před mnoha lety.
Nevýchova se objevila až když moje děti byly už dost velké a jedno diagnostikované s autismem, takže ji ignoruju :D Ale já vždycky jela podle instinktu a odstrašujících příkladů z vlastního dětství.
Porotcům čeho, smím-li se
Rya
Porotcům čeho, smím-li se zeptat?
Jestli toho, k čemu směřuje
Rya
Jestli toho, k čemu směřuje odkaz, tak to jako vážně? Protože to si zrovna pamatuji jako rejdiště rádobyvtipných "hlásek porotců". Ale možná to pak přestalo, co já vím. Nicméně pro mě se tím ta soutěž dostala zcela pod jakoukoliv úroveň, v životě bych do ní neposlala ani řádku. Jestli se to nějak zlepšilo, pak skvělé a klobouk dolů!
Reformace!
Elluška
Ano. Děkuji. Mně tam říkají "hlavní metodik slovního hodnocení" a peru to do těch porotců pod tlakem. Vychovávám je velmi bez respektu :))) Bez respektu k nějakým potřebám "bejt vtipný". Děláme třeba i cally s těma novýma, kde si dáváme tipy, jak napsat zpětnou vazbu tak, aby byla užitečná. Prostě mi jednoho dne asi před šesti lety došla trpělivost s glosama a předváděním se, upřímně. Vtipkujeme si jen mezi sebou v porotcovský diskusi - ale nějak to nemáme potřebu ukládat a zveřejňovat. Nebo možná nemáme čas na blbosti, jak jsme starší. Tak nám třeba něco zase pošli :) pod tím odkazem máme nový webovky.
Tak to jsem ráda! Ale asi
Rya
Tak to jsem ráda! Ale asi nepošlu, protože už moc nepíšu a moji soutěživost uspokojil jeden Mlok, asi jsem přece jen soutěživá málo :-). Až vyrostu a budu v důchodu, tak třeba! Na webovky se ráda mrknu (v květnu!).
Jestli ještě někdy něco
Julie
Jestli ještě někdy něco příslušně dlouhého a žánrového napíšu, tak to třeba zkusím. A je to krásný titul!
Ó, autore! Spisovatelský úděl
Birute
Ó, autore! Spisovatelský úděl je někdy těžký. /teskník
A drabble do oblíbených.
Oh yes!
Danae
Díky! Myslela jsem, že si to
Rya
Díky! Myslela jsem, že si to myslím jenom já!
Já si to taky myslím :D
Elluška
Já si to taky myslím :D
Funguje to jen určitým typům dětí a rodičů.
K tomu všemu prostě navíc
Kleio
K tomu všemu prostě navíc nesnáším, jak ta ženská mluví.
Jo? Hele, mě to přijde ještě
Julie
Jo? Hele, mě to přijde ještě docela dobrý. V porovnání s takovýma těma, co tě přesvědčí, že již ve třech měsících jsi své dítě nenávratně traumatizovala.
Já s tebou tak napůl
Tess
Já s tebou tak napůl souhlasím a napůl nesouhlasím.
Když jde autor s kůží na trh, je to vždycky risk. Na svých přenáškách říkávám: Bacha, internet je zlej. Tím nemyslím jen komentáře na prvotinku, ale třeba i recenze na knihy, na povídky. Než něco zveřejníte, uvědomte si, že to můžou vidět lidi, kterým se to nemusí líbit a mentálně se na to připravte.
Jak autor jsem byla "obětí" některých z hlášek - poznala jsem se. Těšila jsem se na to, vždycky. Vím, že každý není nastavený stejně...
Jako čtenář jsem se jen dobře bavila.
A jako porotce jsem si připomínala některé kultovní povídky/slovní obraty.
Myslím, že cílem hlášek nikdy nebylo ranit, a že z velké části vymizely proto, že už prostě... ranily. Je možné, že se jimi vždycky někdo cítil ublížený, a to mě mrzí. Ale posunulo se i vnímání zpětné vazby obecně, mám takový dojem. Změna je součástí světa. A protože ubližování není vtipný, tak hlášky, které ubližují, taky nejsou vtipný. Takže nejsou. Mrzí mě, že se autoři nedívají na své povídky s nadhledem? Mrzí. Ale to je můj problém a ne jejich.
Glosy jsou potom úplně jiná kategorie a mám takový dojem, že už se nenosí. Vyšly z módy. Produkovat kvalitní glosy je zatracená práce, to jednak. Druhak prostě glosátorky vystárly - můžeš glosovat, když je ti dvacet. Když glosuješ ve čtyřiceti, honíš si triko. A potom, glosvhodná díla jsou nejenom ta až objevně třeskutě blbá, ale zároveň i s určitým nastavením autorky (převážně autorky). Nemyslím si, že by ani špatné glosátorky někdy sáhly po prvotině rozklepaného ptáčátka. Arogance, sebestřednost a přehnané sebevědomí bylo to, co připoutalo pozornost, právě kvůli humornému kontrastu nafoukanosti a ubohé kvality.
No a v kvalitnějších glosách se ukrývala i konstruktivní kritika.
Glosuju si občas? Jo, někdy si glosnu něco pro sebe, vysloveně v sebeobraně. Odstavec dva, nemám čas, píšu. Mnohem radši mám ale dialog s autorem který ho někam může posunout. A vždycky se předem ptám, jak "zlá" smím být (zdravím Killmana).
Nechci lidem ubližovat, ale ráda do nich šiju.
Ptám se.
Ne znamená Ne.
Takže to není postoj "my jsme si s tím prošli, proč ne oni". Nám (mluvím o své sociální bublině) to nevadilo. Jim to vadí. O tom to je. Vadí jim to proto, že jsou odmalička víc hýčkáni a chodí se kolem nich po špičkách? Nebo proto, že jim to vadilo vždycky (jiná sociální bublina) a teď se ozvou? To asi není tak důležitý.
Na vymizelých hláškách mě nejvíc mrzí, že ublížily.
Já s tebou vlastně taky napůl
Julie
Já s tebou vlastně taky napůl souhlasím a napůl ne. Jako je pravda, že nadhled nad vlastníma povídkama (vlastně vlastním čímkoli) a schopnost nestavět si na tom svoji identitu je zatraceně užitečná schopnost. Ale to jsme pak už u tý respektující výchovy a otázky, jestli se vybuduje otužováním tváří v tvář kruté realitě, nebo postupným budováním sebevědomí.
Neříkám, že glosy někdy nebyly sranda a že by pro autora neměly žádnou přidanou hodnotu, ale dost často byly hodně osobní. A proto ubližovaly. Hlášky byly za mě hlavně děsně neprofesionální. Ale o tom všem jsme si už povídaly tisíckrát, co? :-)
Ale zaujalo mě, jak píšeš, že tobě (vám) glosy nevadily. Já mám dojem, že naše generace byla hodně naučená, že nám prostě věci vadit nemají. Kdybych to brala podle sebe (a fakt ti nechci nic podsouvat, beru, že to máš jinak), tak existovalo určitý období, kdy kdy bych prostě nepřiznala, že mi glosy na mojí povídku vadí, protože bych si připadala trapně, protože mám přece být silná drsná holka, která trochu zábavy na svůj účet snese a zvládne se u toho taky zasmát (vlastně mi to někdy vzadu v hlavě jede i teď).
Přijde mi fajn, že dneska je to už jinak. Že lidé umí říct jo, tohle mi vadí, tohle prosím nedělej. Nebo třeba, hele, tohle by mohlo někomu vadit. Je možný, že se to sem tam zhoupne do opačnýho extrému, ale obecně mi to přijde zdravější.
Jako upřímně, žádnou moji věc
Tess
Jako upřímně, žádnou moji věc nikdo neglosoval, takže nemůžu jistě vědět, že by mi to vadilo. Ty, co jsem do Vidoucích kdysi posílala, tak na obojí byly hlášky a s jistotou můžu říct, že mi nevadily. Nemyslím si, že u mě konkrétně to bylo naučené, spíš to bylo osobnostním nastavením a tím, že mám mladšího bratra, s kterým jsme do sebe šili.
Jo, na některé z věcí, co jsem dávala ať na internet tak do tisku se mi objevily občas i hnusné recenze... pomyslela jsem si něco o hrbu, kam my můžou vlízt, ale pravda, ty zabolely. Protože byly adresně spjaté s tím dílkem...
Pamatuju si jednu: Tohle je nejhorší věc, co jsem kdy četl!
Zabolelo to, ale neodolala jsem a odpověděla: Ale četl jsi to, co?
Osobnostní nastavení, no.
Jsem ráda, když lidi řeknou na rovinu, že jim něco vadí a netančí kolem toho tanečky. To respektuju.
Mrzí mě, když lidi mají dojem, že by jim něco MĚLO vadit. Nebo že by to mělo vadit někomu jinému. Třeba i když se jasně vyjádřil, že mu to nevadí. Oni přiběhnou a křičí: Ne, to ti přece vadí, nemusíš se přetvařovat, my sami nejlíp víme, co chceš!
Jako abychom si rozuměly, když se řekne: Tohle by MOHLO někomu vadit, tak s tím problém nemám, jen když je to direktivní zachranitelský sebepolácávačský po rameni.
Glosovat veřejně nebudu už nikdy, prostě by to bylo trapný, taky jsem se někam za patnáct let posunula. Neveřejně někomu občas Ko posunu, protože tak. Autora to bolet nebude a já si vybiju frustraci.
Kritizovat veřejně prosím ano, i když radši osobně než na internetech, sarkasmus level max. Osobně, protože to se dá snáz stopnout a nikdo to nemůže po letech vytáhnout a plakat.
Dělám přednášky, některé z nich jsou sarkastické a na léto plánuju jednu úplně nekorektní. Ale u takových to už dávám vědět předem, protože chápu, že někdo (z posluchačů) se přitom necítí dobře. A někdo zase jo.
Je to hra a divadlo.
Tak.