Červenec 1944, Velkoněmecká říše

Nikolajovi je devatenáct.
Má ruské jméno, ruského tátu a ruskou mámu. Narodil se v Brně, ale celý život prožil ve Francii. Mluví rusky i francouzsky a někdy neví, kdo vlastně je. A tak si opakuje to, co ví.
Je skaut. Je syn hrdiny z první světové i občanské války. Je syn válečné zdravotní sestry. Je člověk. A to všechno ho zavazuje.
Mohl couvnout. Měl tisíc možností vrátit se ve zdraví. Promeškal je všechny. Poslední vlak domů právě odjel. Výpravčí v kožených kabátech ho posadili do toho druhého.
Dobytčák přeplněný k prasknutí, horko a krev.
Nikolajovi bylo devatenáct.
Nikolaj je mrtvý.