Tak kudy?

Filippa procházela chodbami, vnitřně soustředěná na temnou linku zloby, vycházející odkudsi zezdola.
„Musíme do sklepení.“
„K vinným sudům a zásobám?“ podivila se Róza.
„Hlouběji.“ Filippa zahnula do Síně shromáždění.
„Vchod je někde tady. Jenže… Kde?“
Od sloupu k sloupu, od ostění k ostění, kde nic, tu nic.
„Podívej,“ vydechla Róza. „Tohle zrcadlo… Je jiné!“
Mezi umně proplétanými figurami se rozbíhaly téměř neviditelné černé praskliny. Filipa přejela prsty po zlatém rámu a vytáhla nožík.
„Zvláštní,“ konstatovala po chvíli. „Pravé zlato. Ty další jsou jen pozlacené dřevo. Myslím, že jsme vstup do podzemí našly.
Róza pokrčila rameny. „Snad. Ale… Dokážeme ho otevřít?“