Když se poprvé pokusila vytrhnout mámě z ruky vařečku, bylo jí asi pět.
Jak absurdní - hrála si na dospělou a zanedlouho byla donucená dospět předčasně.
Vzpomínala na to, když další ze zástupu otčímů přišel domů pod obraz; když vyháněla krávy na pastvu, protože to nikdo jiný nezvládl: když smlouvala o pozemcích, jediná holka a zdaleka nejmladší.
Přesně tahle situace se jí vybavila, když se na hnědákovi řítila do neznáma, oslepena prachem a sluncem. Za to, co ten mizera, nejhorší z řady matčiných známosti, dělal, si nic jiného nezasloužil.
Teď už neměla nikoho. Pohladila kvér u pasu. Ten ji nikdy nezklamal.
Uffff
neviathiel
Uffff
Chudák holka :(
Apatyka
Chudák holka :(
Tu jen tak něco v životě
Remi
Tu jen tak něco v životě nepřekvapí! :0 Hezky napsané, i když vlastně v té nutnosti vzít osud do vlastních rukou smutné...
síla
Aries
síla
Chudák...
kytka
Chudák...
Uf. Brr, ale výborně napsaně.
Aplír
Uf. Brr, ale výborně napsaně.
Ale ať se o něj stará,
Lady Peahen
Ale ať se o něj stará, protože i tahle věc zklamat umí.
Díky moc za všechny komentáře
Evangelista biolog
Díky moc za všechny komentáře! Ještě pro upřesnění doplňuju (protože jsem to zveřejnila včera hodně pozdě a na mizerných datech, tak jsem to nedoplnila do poznámky), že se jedná o postavu z jedné mojí (zatím) nedopsané písně. ;)