Konec května v letenských sadech

Z šachty jde plamen a dým. Spíš smrad. Popel lítá vzduchem.
Ležel na lavičce. Vlezlej. Umolousanej. Hubenej, ošuntělej, prázdnej. Shodil jsem ho do podzemí. Polil benzínem a zapálil.
Nemohl jsem kvůli němu spát. I máma mě otravovala, prý jí na něm záleží. Co ze mě bude?
Mami, doba se změnila. Prásknul jsem za sebou dveřma. Když musím, tak musím. Já za to stojím.
Než jsem prošel Belcredkou ze Štrossu ke Stalinovi, měl jsem jasno. Vím víc. Moje cesta ke změně. Zažiju život! Já na to mám.
Přišel den. Skoncovali jsme spolu. Léto jak má být.
P.S. Index hoří blbě.