Provinilá

Asi se v ní pozná povícero lidí. :)
Děkuju Dede za milý komentář.

No vidíš. Já jsem v tom viděla záložku a nedošlo mi, že jsou to důtky, které jako záložka posloužily.

Děkuju za krásný komentář.
Nemyslím, že mám nějaké větší znalosti. Myslím, že stačí se jen pozorně dívat a nechat na sebe působit dojmy z obrazů. A vidíš, tady jsem zrovna přehlédla důtky. :)

Díky, Ryo, Jsem ráda, že se Ti drabble líbí. A téma tam je: Bujaře se v ní strkají pocity a myšlenky.

No jo, no. Chápu obě. Ale když malovali, maminka asi hořce litovala, že nehodila po dceři nějakým vhodnějším předmětem.

Děkuju za komentář. Máš pravdu. Člověk má tendenci si staré časy idealizovat. Zaměřuje se jen na to pěkné. A i když ví o negativech, pokud je sám neprožil, brzy je vytěsní.
Na děti dřív stačil přísný pohled. Na druhou stranu často okamžitě místo pohledu či verbálního usměrnění přišly ke slovu důtky.

Díky za komentář. Je moc zajímavé, jak obraz vnímají druzí. Já to světlo kolem ní vnímala jen jako prvek pro zdůraznění samotné dívenky. Ale ta svatozář tomu dá ještě hlubší rozměr.
Možná žádné vylomeniny nedělala. Možná jen při každé příležitosti četla. Třeba moje babička zastávala názor, že číst se může, jen když je vše v domácnosti hotové. Jenže to nebylo skoro nikdy. Stále bylo co leštit, žehlit, vařit.... Možná byla ovlivněna klevetami sousedek a tak četbu hlavně u mne stejně jako ony považovala za něco nepatřičného.

Určitě. Vítej v klubu. :)

To je milé. Děkuju! To bude asi tím, že jsem dobře naladěna z Tvých vtipů. :))

Máš pravdu. Z dívenky nijak nevyzařuje bujarost. Ale tak to bývá u někoho, kdo zpytuje svědomí. Jen ty myšlenky bujně zápolí jedna s druhou, s pocity viny a touhou.