Nejdřív zapíráte.
Pak se rvete jako blázen, protože vám nezbývá nic jiného než vztek. Všepožírající vztek!
Ničíte.
Sebe i ostatní, protože VY trpíte a ONI o tom musí vědět! Chcete, aby vás pochopili, aby vás SLYŠELI!
A když tohle přejde, smlouváte. Spínáte ruce, modlíte se k Bohu a jste ochotní udělat cokoliv, včetně obětování vlastní ruky, jen aby to přestalo!
Ale nepřestane...
Ve chvíli, kdy to pochopíte, najednou nic nemá smysl. Sebevětší oběť to nezastaví, ani to konečné smíření.
Zapírala jsem, vztekala se, smlouvala... Přitom jsem neumírala, ne doopravdy. Nejsem mrtvá, ale myslívala jsem, že by bylo lepší, kdybych byla.
Neberte to prosím jako snižování pocitů umírajících nebo snahu o to. Tohle je prostě pocitové drabble člověka, který se musel smířit s tím, že jeho největší sny nejspíš navždy zůstanou jen tím, čím od začátku byly - sny.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tak to má hloubku.
Lee
Tak to má hloubku.
Děkuju. :)
Bilkis
Děkuju. :)
Drabble má pouze 99 slov.
KaTužka