Lidská elektrárna

To snad vypadá i nadějně :)

Tohle je smutné. Ale cítím z toho všeho zmaru i naději. To je úžasné. Díky.

Dost to kopíruje moje představy o konci (ačkoliv pochybuji, že by generálové byli vychrtlí, i kdyby svět sužoval hladomor). A ta naděje... Nevím.

Myslím, že ostatní už to vyjádřili přede mnou. Já to vidím jako abstraktní obraz a asi nejsem schopna duchaplnějšího komentáře.

vynikající, akorát teda doufat v naději takhle po ránu... přečtu si to ještě jednou večer

Já mám tradičně prostě problém tvoje kousky komentovat. Čtu je často a často na mě hodně zapůsobí, jenže na nějaký emoční úrovni, která se mi dost špatně vtěluje do slov. A napsat něco jako "líbí" nebo "byl jsem tu, Fantomas" mi přijde strašně plytký. Tak jenom takhle dávám vědět, že jsem též četla i tohle a opět to neumím okomentovat. :D

Krásný náznak naděje po ošklivé apokalypse :-)

Pro tyhle konce bych se nikdy nechtěla postapa dožít.
Depresi teda umíš dobře.

Ten zmar jsi načrtl velmi působivě.
Zabývám se identitou starce a mám pocit, že jsem ten závěr správně nepochopila.

Velmi zajímavé a poutavé.

Jejej, zase taková děsivá vize zmaru a pochmurného přežívání...

Když jsem to četl, tak mi to připadalo, že by to mohlo být nějaké apokalyptické kázání pronášené takovým tím mohutným dunivým hlasem jakoby hledajícím všechna skrytá místa duše, aby člověk našel naději.

Ufff... síla