Z nadhledu

Maruška našla Darju u počítače se studeným kafem.
„U snídaně nepracuj, není to zdravé,“ usmála se.
„Podívej, Maruško!“
„Na ten flek? Co je to?“
„Zabarvila jsem na katastrálních mapách statky, které jsou už buď prodané, nebo se prodeje chystají. Nebo se tam dějí divné věci.“
„Jak to víš?“
„Včera jsme měli sezení s kolegy z jihočeských realitek. A slovo dalo slovo. Tolik najednou se tu nikdy neprodávalo!“
„Kdo je kupec?“
„Pokaždé někdo jiný… Ale to neznamená, že za tím nemůže být někdo další. Navíc, když koukneš, dávají dohromady obrovskou ucelenou oblast.“
„A tohle vykousnutí?“
„To je právě váš statek, Maruško.“