Prozření

Hlad mu zatemňoval úsudek, ale zároveň oživoval vzpomínky... portrét Franze Josefa, vysoké boty zamračeného otce, plačící matka, sestra v horečce, ukradená slepice a zase hlad. Bití, křik, hádky. On a Alois. Jeden hnědý, druhý rudý. Nedal bez něj ani ránu a pak… Vzpomínky se projasnily.
„Mein Führer,” zašeptal na Aloisovu fotku.
„To není Hitler, vy ignorante!” prskla žena. „Ale děda. Navíc komunista.”
Nevnímal ji. Měl tady tajný úkol! Požírání krve mu úplně zastřelo mysl. Musí se opanovat a zůstat lačný!
„Frau Doktorin!” štěkl. „Teď budete wieder ein gutes kleines Mädchen a řeknete mi vše o Führerovi.”
„Děda Alois nebyl nácek!!!”