"Byla jste odhalena," zašeptal jí francouzsky a do klína jí položil dopis.
Na Theodosiině tváři se vystřídal úžas, vztek a nejistota.
Lafayette se posadil do protější lenošky a pomalu vysvětloval: "Aaron má ve zvyku, zakládat si korespondenci do knih, Washington na ni má brašnu, vy, ma chérie, nosíte dopisy u sebe, dokud je nedáte přímo kurýrovi. Říkal jsem si, pročpak? Povězte..."
"Čekáte doznání?"
"Non, čekal bych lítost."
Převrátila list v ruce: "Pořád je to můj manžel a pořád ještě tu válku nemusíte vyhrát."
"Aarronovi to zlomí srdce," varoval ji.
Přetrhla dopis a zahodila ho: "Ne, pokud mu o tom neřeknete."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Perfektní střípek, píšeš
Faob
Perfektní střípek, píšeš hutně a promyšleně, jeden (já) se musí trochu zastavit... Ale scéna i bez znalosti kontextu velmi srozumitelná, inu, co oči nevidí, to srdce nebolí...
Snažím se nevyjít ze cviku, i
Lady Peahen
Snažím se nevyjít ze cviku, i u psaní člověk zanedbáváním cvičení ztrácí formu.
Chudák Aaron, chudák Thea. A
Wolviecat
Chudák Aaron, chudák Thea. A vzpomněla jsem si na jinou povídku, Vánoční...
Škoda, že je v dubnu do Vánoc
Lady Peahen
Škoda, že je v dubnu do Vánoc tak daleko... Možná by se sem něco s tajných spisů páně Lafayetta nakonec dopracovalo. Nějaký nový, ohořelý útržek listu.