Skutečný poklad byli přátelé, které jsme získali cestou

„Nic dalšího nepotřebuješ?“
„Ne, jsem spokojený... Úplně.“
„Slyšel jsem zaváhání?“
„Ne...“
„Ale jo! Chceš namasírovat!“
„Nechtěl jsem tě obtěžovat...“
„Nesmysl! Hned se do toho dám.“
„Čím to, že jseš tak v pohodě?“ slastně mručel zlatý drak, když jsem mu valchoval páteř kamenným válcem. „Nechci být rasista, ale ostatní lidi mají vždycky nějaký problém a já je musím sežehnout a pak s tím mají další lidi další problém a...“ Ztěžka si povzdechl a roztavil kus jeskynní stěny. „Ty jseš kamarád. Pomáháš mi, a nic za to nechceš.“
„Prosím tě – co bych měl jako chtít?“ Rychle jsem cpal do kapes uvolněné šupiny.