Co se v zimě naučíš, na jaře jako když najdeš

Brtníci, lidé, kteří v lesích pečovali o divoké včely, zpracovávali a prodávali včelí vosk a med, byli vždycky vážení. Jejich práce měla sladký závěr, ale byla tvrdá. Dohledávat roje, označovat "své" stromy, pracně dobývat sladký med - nebyla to práce pro každého. V době, kdy se energie ještě měřila lidskou silou, to byl med, a nikoli ropa, co pohánělo společnost.
Jenže včely nedbaly lidských zákonů a tak se naskýtal jeden velký právní hlavolam. Jak daleko může brtník pronásledovat svůj roj? Včelstvo vyletí, shromáždí se jako hrozen na větvi a letí dále. A co chudák brtník? Musí jen smutně přihlížet, jak mu zdroj obživy mizí v dáli?
V každém regionu byly uplatňovány jiné zákony, obvyklé však bylo, že brtník mohl sledovat roj až tam, kam dohodil sekyrou.
Pokud svůj roj dohnal a usadil zpátky, nikdo už neměl právo mu ho odnést. V opačném případě mohl jen smutně sledovat, jak mu uletěly včely a čekat,zda odněkud odjinud se nevynoří nový, cizí roj.
Brtníci měli v podstatě jen dva nepřátele - medvědy a zloděje medu.
V roce 1537 například jen v Saalau vybrali medvědi čtyřicet pět včelích dutin - brtí (proto je medvěd hnědý taky nazýván brtník). Na medvědy platily pasti, na zloděje odstrašující tresty a vysoké pokuty.
Brtníci měli svých brtí povícero, existují prameny, které uvádí, že jeden brtník obhospodařoval až na 500 brtí. Na stromy lezli pomocí provazu, časem začali místo dutin stromů používat špalkové brtě, které se posléze přetransformovaly do včelínů.

Zdroj: Michaela Vieser - Mastičkáři, čichači kávy a brabenáři, aneb čím se živili naši předkové.

Omlouvám se za předlouhou závěrečnou poznámku...