Ráno, den šestý

Ani nevím, jak mne přesvědčil. Byl takový malý a úlisný. Když jsem si šel po práci do zahrady konečně odpočinout, přilezl a začal mi syčet do uší: „Svatý, svatý, svatý, svět je strašně skvělý, jen je v něm trochu nuda, co myslíš? Podívej kolem: ti přízemní tvorové jsou štastní, ale nikdo z nich neocení tvoji velikost. I andělé chvály dost zanedbávají. Nabízím ti vynikající reklamní plochu, na níž se bude pěkně vyjímat tvůj obraz; podívej na tu pěknou, tvárnou hlínu, škoda, aby ležela ladem …“
Ale dost už žvanění, Mojžíši, do práce, první kniha bude dlouhá! Ale takhle to tam nepiš.