Odboč vlevo

Utíká a utíká špinavými ulicemi Morporku, klouže po odhozených odpadcích i substancích, které nemá čas ani chuť studovat důkladněji, ostře řeže zatáčky na rozích ulic a snaží se při svém zběsilém úprku alespoň přibližně udržovat směr k řece v naději, že by se mu po ní mohlo povést přeběhnout do bezpečí, ale pronásledovatelé jsou mu stále v patách.
Najednou před ním stojí divná postava v černé kápi, je to tou tmou že na ni nejde pořádně zaostřit?
„JÁ BYCH TO BÝT VÁMI ZKUSIL VZÍT VLEVO.“
Zahýbá doprava v instinktivním vzdoru a vbíhá přímo pod kudlu svým pronásledovatelům.
„NIKDO MĚ NEPOSLECHNE…“