Vrtochy Paní zimy

V čarodějově úkrytu ve věži Letenské vodárny bylo příjemně teplo. Gamaun si protáhla nohy a zavrtala se hlouběji do starožitného křesla i s hrníčkem horkého čaje. Po dlouhém letu v ptačí podobě trochu prokřehla. Zatracené počasí.
„Tak co?“ mlaskla nespokojeně. „Máš nějaké zprávy, kde to vázne? Někdo sejmul velikonočního zajíčka… nebo ho kryje, protože při zajícování ztratil pojem o čase?“
Čaroděj pokrčil rameny. „Morana toho už prý má dost. Tak se sekla, že letos jaro prostě nebude.“
Gamaun si povzdechla. „A to se jí stokrát opakovalo: ‚Netahej se s těmi žreci, budou z toho nepříjemnosti.‘ Někdo by jí měl domluvit.“