Zpochybníš-li dané, neutajíš šílenství

Od prvního přisání k prsu cítila, že něco v nepořádku, sálal hladem vetřelce.
Nepodobně chlupatý a tmavý, pláč rozdíravě drásal, výkaly čpavkově dusily.
Jsem špatná matka!
Strůjce, otec, se usmíval a snažil a staral, nad nepřístojnou reakcí mávl rukou, mateřství je splněné přání i řehole, předl, cizí, slepý.
Proč utajili? Cítí všechny stejně?
Těhotenství přeci, budila se zpocená, také nebylo procházkou růžovou zahradou, a jak radostně snášela!
S každým kojením vysátější.
Když služebná skočila ze střechy s oprátkou kolem krku, slyšela přes řinčení skla proraženého okna: „Damiane, pro tebe!“
Najednou bez pochyb: příští na řadě ona, její syn ji zabije.