Poznámka: Inspirováno životopisem Dona Bosca.
----
Prší. Studená voda ti proniká za límec. Kapky rachotí mezi větvemi. Vítr hučí nocí.
Jdeš a napínáš smysly do zuřícího nečasu. Máš strach. Vyděšeně se rozhlížíš téměř při každém zvuku. Každé zaskřípění větví ti připadá jako křik vraha.
Jdeš opuštěnou alejí. Tvůj strach vzrůstá. Šeptáš slova modlitby.
Déšť polevuje. Vděčně se přežehnáš. Prsty se dotkneš ramene. Jizvu po kulce přes oblečení necítíš, ale víš, že tam je. Připomíná ti, že bys opravdu neměl chodit sám. Snažíš se popohnat unavené nohy, ale už tě neposlouchají.
K bráně oratoře, která tě konečně zbaví očí v zádech, je to už jen pár kroků…
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Velmi sugestivní, skoro mám
Peggy
Velmi sugestivní, skoro mám husí kůži...
Moc zajímavé, krásně napsané.
Rya
Moc zajímavé, krásně napsané.
Velmi pěkné
Aplír
Tak působivě podané, že mám sto chutí těch pár kroků doběhnout za něj.
Děkuji za komentáře.
Profesor
Peggy: Jsem ráda, že to zapůsobilo, i když to není horor.
Ryo: Dík.
Aplír: Neboj, on je došel.
Opravdu působivé, taky se mi
kytka
Opravdu působivé, taky se mi tajil dech.
Oh, dík.
Profesor
Oh, dík.
Brrr... úplně cítím tu vodu
Innes
Brrr... úplně cítím tu vodu za krkem:) Působivé:)
Dík.;-)
Profesor
Dík.;-)
To je hodně zajímavé a
Lejdynka
To je hodně zajímavé a působivé, hlavně tím, že nevím, jestli se mám bát anebo doufat anebo se těšit... *introfeelings*
Dík.
Profesor
Dík.
Neboj, on to došel. A všechny úklady přežil. Bůh ho ochránil.