Podzim v Londýně II.

„Chystáte se plout do Ameriky?“ otázal jsem se, když poslíček odešel.
„Co bych tam dělal?“ Holmes si růžkem palubního lístku zamyšleně poklepával o ret, „je člověk, který zabíjí, vrah?“
„Ovšem!“
„A jsou-li oběťmi jiní vrazi? Vrazi zabíjející rozlet, myšlenky, názory? Vybíjející si na bezbranných obětech vlastní zrůdnost? Ti, kteří vlastními činy křiví ostatní? Nemají takoví být odstraněni? A co se má stát s těmi, kteří je zastavili?“
„Nevypátral jste dosud onu ženskou vražedkyni.“
„Není lepší nechat některé věci prostě odplout?“
„Neodpovídáte mi.“
„Možná proto je spravedlnost slepá. A taky prý nikdy nespí. Na druhou stranu... může občas na chvilku zadřímat.“