Do třetice a vážně letos naposledy
Když přišlo jaro, tak jsme se s maminkou a tatínkem všichni stěhovali. Říkali, že nás čeká velké dobrodružství, a taky jo!
Jeli jsme ke strýčkovi do takového zvláštního domu a bylo tam ještě plno jiných lidí a všichni byli na nás moc hodní. Někdy vypadali ustaraně a měli nějaké porady, ale to vůbec nevadilo, protože strýček si s námi občas hrál a dával nám čokoládu a taky jsme si hráli s jeho pejskem.
Jednou večer přišla maminka s panem doktorem a řekla, že se musíme očkovat.
Helga nechce, nevím, čeho se bojí.
„Tak a teď budete hezky spát,“ řekla maminka.
Hedvika Johanna Goebbels byla páté dítě Magdy a Josepha Goebbelsových. Všech šest dětí Magda - jak známo - otrávila v bunkru pod Říšským kancléřstvím 1. května 1945. Návrhy několika funkcionářů, dokonce samotného Hitlera nebo pilotky Hanny Reitschové, na evakuaci dětí z bunkru odmítla. Magda s Goebbelsem se po smrti dětí navzájem zastřelili. Hedvice bylo bez čtyř dní 7 let, nejstarší Helze 12 a nejmladší Heidrun 4 roky. Těla dětí objevila v bunkru druhý den Rudá armáda. Co se stalo s jejich tělíčky se dodnes neví. Pravděpodobně byli všichni spáleni a jejich popel skončil v Labi.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ajta krajta,
Faob
to je drsná story, pod takovým až laskavým drabbletem. Napětí mezi textem a závěrečnou poznámkou by se dalo krájet!
Díky!
Peggy
Díky!
A dík za upozornění, opraveno... přece jen si ta pozdní hodina vybírá svou daň.
Ale kuš.
ioannina
Ale kuš.
Jak padlo jméno a ta sladká věta po očkování, silně jsem tušila, a pak jsi to potvrdila poznámkou.
Nechápu, proč je nenechala evakuovat. Musela být úplně mimo. Sebe ať si klidně picne, ale děcka...?!
Ona prý řekla svojí švagrové:
Peggy
Ona prý řekla svojí švagrové: „Vezmeme je s sebou, protože jsou příliš krásné a dobré pro svět, který přijde. Bude tolik pomstychtivosti. Jen můj Harald přežije. Není Goebbelsův syn a naštěstí je právě v anglickém zajetí.“
Kdo ví, co by s těma dětma bylo, jestli to pro ně takhle nakonec nebylo lepší.
Jo, tohle je pochopitelná
ioannina
Jo, tohle je pochopitelná motivace...
... a stejně se mi obrací na těle kůže rubem navrch.
Kdo ví, co by s nima bylo. I kdyby k nim Spojenci nebyli krutí, museli by se pak vyrovnat s tím, kdo byli jejich rodiče.
A stejně. Hu. Není mi z toho dobře.
Je to stejně šílený jako
Peggy
Je to stejně šílený jako samotná válka.
Sakryš. Tohle je ale hodně
Regi
Sakryš. Tohle je ale pořádně silné drabble!
Díky!
Peggy
Díky!
Kruté. Ale asi se nelze divit
Tora
Kruté. Ale asi se nelze divit, v té době... Byli si vědomi, co předcházelo a podle vlastních zkušeností si představili, co by mohlo následovat. Uf. Drsné.
Právě... Díky!
Peggy
Právě...
Díky!
Ach, ach. To je taky strašný
Esclarte
Ach, ach. To je taky strašný příběh. Hezky popsané z pohledu toho chudáka holky, asi dobře, že nevěděla víc.
Určitě.
Peggy
Určitě.
Svým způsobem to pro ty děti (až na tu nejstarší, která tušila) bylo milosrdné. Myslím že nevěděly, co se děje, a odešly v klidu ve spaní.
Uch
Erys
Tohle je taky hodně drsný příběh. A drsný je i ten rozpor s tím, jak mile a laskavě působí drabble.
Díky!
Peggy
Díky!
Neumím říct víc, než napsali
KattyV
Neumím říct víc, než napsali ti přede mnou. Drabble, ze kterého mrazí.
Kuju!
Peggy
Kuju!
Opravdu dobře napsané.
Martian
Opravdu dobře napsané.
Kuju!
Peggy
Kuju!