Příměří

Když Girard zjistil, že za zjizveným obličejem kapitána se neskrývá muž, ale mladá žena, jen stěží skryl překvapení.
„Slečno Doyleová, zeptám se znova. Vaše loď převážela depeše, řekněme vojenského charakteru. Kde jsou?“
Její kabátec kolem sebe šířil stále ještě výrazný zápach střelného prachu. Nabídl jí umyvadlo s vodou, aby si mohla alespoň opláchnout tváře.
„Už jednou jsem vám řekla, že na dně moře.“ Za kousavým tónem se skrývala únava.
„Pak se budu muset zeptat vašeho prvního důstojníka.“
Věnovala mu ostražitý pohled štvané šelmy.
Mladík neřekl nic a Girard věděl, že pokud se neumoudří, v přístavu jeho zajatce nečeká příjemný výslech.