V bílém písku

Nejdražší Gwendolíno,
nejsem sice tvůj Ježíšek, ale musela jsem. A ty víš proč. Pac a pusu od Kleio.
Když se rozbouřené moře zavřelo nad tělem Arraxe a jeho jezdce, zemřela část srdce královny Rhaenyry. Části dračího těla našli princ Daemon a jeho lidé o tři dny později v zálivu u Bouřlivého konce. Tělo prince Luceryse nikdy nenašli. Dědici Náplavomarky bylo pouhých 13 let.
***
Záliv Ztroskotání byl krutým místem, hodným svého jména. Vody v něm vířily zcela nepředvídatelně a ani zkušení lodivodi nechtěli tudy proplouvat, pokud nebyla obloha zcela jasná. V den Arraxovy smrti zuřila strašlivá bouře, vítr si pohrával s vlnami i mořskými proudy. Zatímco dračí tělo narazilo na útes, prince popadla devátá vlna a odnesla ho do vod Úzkého moře. Bezvládně plaval po hladině, jako by snad moře svého prince kolébalo a konejšilo.
***
Ten, který zapomněl svoje jméno, procházel se zavěšen v silná ramena svého rytíře, jenž pozbyl titulů. Pláž byla prázdná, jen pro ně dva, písek prohřátý sluncem je vábil k ulehnutí. Když tu přece...
"Hleď, moře vydalo poklad," zasmál se rytíř beze jména.
Doběhli k tomu, co voda vyplavila, a museli žasnout nad tím, jaký podivný plán měl tentokrát osud.
Pán beze jména rychle zasáhl, svíralo jej zoufalství a málem to vzdal. Když tu ozvalo se zakašlání a Plaváček otevřel oči.
"Otče?"