Bylo nás pět (Karel Poláček)

Mančinka je nýčko větší, pročež v jednom kuse vykřikuje já sama, já taky a podobně.
„Já sama!“ pravila a vyklopila misku dušené mrkve na kocoura Honzu, jenž úlekem vystřelil na dvůr.
„Já taky!“ dožadovala se, když jsme s klucima odcházeli do biografu.
Pročež jsem jí domlouval dospělým hlasem a ona soustředěně krabatila čelo, asi jako když nás pan Letovský, co je v městečku strážníkem, nabádá k pořádku.
Pročež zalezla do postýlky, a jak usnula, malounko se ze spaní usmívala.
A já vím, na co přitom myslela – že musí rychle vyrůst, aby nám stačila a co nevidět mohla chodit s námi…
***

„Inu, maminko, marná sláva, pokrok nezadržíš,“ pravil tatínek toho dne, kdy do našeho městečka dorazil zástupce firmy Electrolux, aby předvedl své nejnovější zboží.
Pročež se všichni shromáždili v Národním domě, kde jinak dávají němé filmy, co přes ně porád prší, a napjatě poslouchali, kterak má vypadati moderní domácnost.
Pročež tatínek tu luxovací věc nakonec koupil.
„No, tatínku,“ pravila maminka dojatě a políbila tatínka.
„No milostpane,“ pravila Kristýna a hned tu mašinku běžela vyzkoušet.
Pročež o týden později už zase vyklepávala koberec ručně, anóbrž ta elektrická věc po spuštění rachotila až hanba a vířila prach tak, že by se jeden nedouklízel.
***

Pan Svoboda, co má na náměstí cukrárnu, onehdá chtěl, abychom mu u nás v krámě přenechali zboží na dluh, pročež tatínek sešel dolů a pravil: „Nikolivěk, jelikož na mě peří neroste a daně musíme platit všichni!“
Pan Svoboda byl celý rudý a nos se mu dmul nadmíru zlostně, pročež odvětil: „To bych si, milý pane hokynáři, vyprosil!“
Tatínek jenom pokrčil rameny. „Beze všeho.“ A potom pravil: „Čím můžu posloužit, paní Kemlinková?“
Pročež s námi pan Svoboda nemluví, jelikož od té doby musí pro vanilku, čekuládu, kakao, rozinky i mandličky jezdit každý týden až kamsi na druhý konec světa do Lanškrouna.
***

Říká se, že boje mezi Ješiňáky, ostávajícími v Chaloupkách, a Habrováky, jejichž území se rozprostírá po obou březích potoka javornického, jsou staré jako lidstvo samo, anónbrž ani pan řídící jejich počátků nepamatuje.
Pověst dále praví, že když obě strany po sobě metaly kameny, pokřikovaly hrubá slova a vůbec byly v nejlepším, objevilo se na bitevním poli procesí z Vambeřic, zpívající nábožnou píseň Maria, Maria, denice vítězná.
Pročež obě strany musely ukončit boje a přestat vyvádět jako divá zvěř.
Ono území se později začalo nazývati U modlenýho a všichni Ješiňáci i Habrováci se mu dodnes v pověrčivé bázni velikým obloukem vyhýbají…
***

Léto je príma, jelikož máme prázdniny a můžeme se plavčit, jak chceme.
Pročež Tonda vynalezl na potoku hrázku a Kemlink navrhl, že udělá plány, jelikož je nejlepší v matematice a kreslení.
Potom jsme celé odpoledne dřeli, až nakonec přišel Zilvar, šklebil se a pravil: „Se vám to provalí, jelikož máte slabý prkna.“
A taky se to provalilo, protože večír přišla bouřka, a všechna ta voda šplouchla Jirsákům na zahrádku.
Ráno paní Jirsáková vyhrabávala kedlubny z bláta a pan Jirsák kroutil hlavou: „Kakraholte, to musel být v noci pořádný slejvák.“
Pročež jsme se všichni usilovně modlili, aby to na nás neprasklo.
***

Zima byla letos velice dlouhá, pročež netrpělivě vyhlížím jaro, neboť začnou cvrlikat ptáci a všechno se konečně zazelená.
Kocour Honza taktéž vyhlíží jaro, jelikož moc rád chytá vrabce, co si na dvorek létají sesbírat drobečky.
On vždycky sedí, mhouří oči a dělá, jako by se nekoukal, ale přitom číhá.
Málokdy však nějakého vrabce chytí, jelikož mu pokaždé frnknou.
Jenže tenhle byl sotva opeřený a hloupý, pročež se Honza mlsně olízl.
Ale jiný starý vrabčák začal se strašlivým křikem kocourovi létat kolem hlavy.
Něco si zkus, nezdárníku, a klovnu tě do nosu, to uvidíš!
Pročež z toho Honza málem dostal psotník.
***

Teď v zimě se stmívá brzo, sotva se rozední, už je zase tma.
A když chodím na dvůr pro vodu, drkotají mi zuby a stíny se všelijak natahují a kroutí a posměšně šeptají: Počkej, ty kluku, my to na tebe povíme, že jsi zase nakukoval, jak si Kristýna u sebe v komůrce převléká blůzku.
Já se děsně zašklebím: Tůdle nůdle, jelikož to není Kristýna, ale Rampepurda rampepurďácká.
Pročež ze stínů vystoupí Honza Pivoda s bedničkou sodovek a já se tak leknu, že mu půlku kýble vyleju na nohy.
On nadává velice hlasitě a Rampepurda se nám oběma směje jako blázen.
***

Když byla Mančinka malá, tak jenom ležela a vůbec nemluvila, nýčko už je ale větší, pročež porád něco žvatlá.
A když ji Kristýna v kuchyni krmí krupicovou kaší, vykřikuje ‚ham‘ velmi hlasitě a maminka má radost, jak jí šmakuje.
Jenže teď Kristýna v kuchyni nebyla, jelikož se objevila na schodech od sklepa s ošatkou jablek a pravila: „Mluvila jste o mně, milostpaní?“
Pročež maminka spráskla ruce. „Jezuskote, vy jste tam to děcko nechala samotné!“
A zatím Mančinka seděla u otevřené trouby a kocour Honza seděl vedle ní a olizoval se nesmírně, jelikož právě zhltnul celé stehno z naší božíhodové husy.
***

Jelikož chodíme do čtvrté třídy, pan učitel pravil, že je načase, abychom poznali krásy naší vlasti, pročež vzal celou třídu na výlet.
Cestou jsme viděli pozoruhodný výtvor přírody zvaný Čertova jáma.
A když jsme stáli až úplně nahoře, pan učitel začal vykládat o jiných propastech tak hlubokých, že dna nelze dohlédnouti. Pročež Zilvar vzal klican a hodil ho dolů. Otakárek Soumarů chtěl taky hodit klican, ale vítr mu přitom sebral námořnickou čepici s nápisem Miramare. Otakárek začal nabírat do bréče a pan učitel pravil, aby si ji příště lépe hlídal.
Pročež mu do té jámy spadly jeho zbrusu nové brejle.
***

A tak jsme šli. Bylo nás sedm písmenů. Já, Počáteční Í, První í, Druhé í, Středové í, čtvrté í, Předposlední í a Koncové í. Byla jsme skvělá parta. Všichni štíhlí, vysocí, prostě cool. Všude, kam jsme vtrhli, byli jsme jako velká voda a vnášeli jsme plno vzrušení, pročež se všuden nesly výkřiky: "Ííííííí!"
Našimi největšími nepřáteli jsou Ýýýýý, to jsou ti nejtvrdší, nejneohebnější drsňáci, navíc je jich málo. I ve škole se tváří povýšeně, anžto jsou často vyjmenovaní.
Když je potkáme, házíme po nich vždycky zmizíky a gumy. Z těchto potyček často vycházíme jako vítězové.
Bylo nás 7 cool Í.