Kruhy moci - Kapitola 05 - Je čas

Ruiny – večer

Když odbilo sedm hodin, Saňská rada se opět sešla. Tentokrát ovšem ne, ve velkém kruhovém sále bez oken, ale v podlouhlé místnosti s pískovcovými sloupy a hořícími pochodněmi zavěšenými ve stojanech.

Theodora při tom pohledu polil studený pot. Prošel masivními dubovými dveřmi, do místnosti, kde už všichni stáli v černých pláštích s kápěmi tvoříce uličku až k muži, který celému shromáždění předsedal.

Polkl. Kývl starému „rodinnému“ příteli, který ho vyzvedl z pokoje, a vykročil vstříc tomu dvacetihlavému shromáždění, jemuž má do budoucna dělat hlavu dvacátou první.

Hermes Dimitriadis, jelikož už nebyl členem rady, musel počkat venku. Jak se Antoniův syn nakonec rozhodne?

Theodorovy uvnitř připadalo, že namísto toho, aby ho každý krok přiblížil cíli, vzdaluje se. Cítil, jak mu na čele vyrašily první krůpěje studeného potu, a samou nervozitou si třel palce o ukazováčky.

Pán Malaxas z Itey zahájil jednání: „Theodore Stephanidie, Páne z Thermosu, jsi zde, aby ses připojil k cechu Alchymistů a stal se jedním z nás. Ptám se tě nyní, budeš chránit zájmy řádu a lidu císařství?“

Theodoros vzhlédl. Pokoušel se pod kápí představeného nalézt výraz tváře, který by mu prozradil víc. Snad hledal odvahu mu čelit, kdo ví…?
„A-ano,“ přikývl.

Muž přikročil blíž.

„Nikomu neprozradíš, kde se scházíme, kdo jsou naši členové ani nic z našich tajemství?“

„A-ano,“ hlesl Theo. Vzápětí však na hrudi ucítil pichlavý dotek.

„Pamatuj, že je lepší zemřít, než to podstupovat se strachem v srdci. Ptám se tě naposledy, Theodore, chceš se stát jednadvacátou hlavou Saně?“

Z této blízkosti už mladík viděl Pánu Malaxasovi do snědé tváře. Měl přísný pohled a výraz smrtelné vážnosti. Kdyby řekl „ne“, opravdu by ho tou dýkou probodl? Jenže „ne“ v té chvíli už nebyla odpověď.

„Ano!“ vyhrkl. Možná, že by skutečně bylo lepší zemřít. Ale i tak to musí zkusit. Někdo přeci musí Louka varovat. A Loukas mu určitě poradí co má dělat… Musí mu poradit!